Archiv rubriky: Nezařazené

Dobré čtení: inovace, data, mzdy

Big data, transparentnost, big transparentnost, big problem?

Nové poznatky o některých nečekaných a nežádoucích účincích transparentnosti: když v Norsku zveřejnili veškerá daňová přiznání, rozšířila se mezera mezi životní spokojeností bohatých a chudých a změnily se preference lidí ohledně přerozdělování.

Když americké neziskové médium ProPublica zveřejnilo  data o tom, jaké léky předepisují někteří lékaři, někteří si podle dat vybírali lékaře, když potřebovali předepsal návykové léky.

Těžko říct, jestli se týká i transparentnějšího vzduchu v hospodách a kavárnách…

Data o mzdách se mění a Český statistický úřad vysvětluje jak

…i když si nejsem jistý, jestli chápu, kde je problém. Každopádně kromě této kryptické zprávy ale najdete v květnovém časopise Statistika a my srozumitelné vysvětlení problematiky mzdové disparity, distribuce a diferenciace a text o geodatech od ČSÚ.

Data urvaná z řetězu

A potřeba factcheckingu = rozhovor se zakladatelem FullFact, nejvýznamnější britské factcheckingové organizaci, která má před referendem o vystoupení Británie z EU plné ruce práce.

  „Stop swallowing bullshit from lobbyists,“ he says. „It is about time government pushed back hard on well meaning and well funded organisations pushing particular agendas. There ought to be a standard people are held to and if you can’t hack it you shouldn’t be listened to on factual questions.“

Na to konto nedávno Tim Harford ve Financial Times o statistickém bullshitu

Statistical bullshit is a special case of bullshit in general, and it appears to be on the rise. This is partly because social media — a natural vector for statements made purely for effect — are also on the rise. On Instagram and Twitter we like to share attention-grabbing graphics, surprising headlines and figures that resonate with how we already see the world. Unfortunately, very few claims are eye-catching, surprising or emotionally resonant because they are true and fair. Statistical bullshit spreads easily these days; all it takes is a click.

Jak se nespálit s velkými daty

…aneb pozor, vidíme hlavně to, co hledáme, ale třeba pomůže nástroj PolicyCompass.

Inovace veřejné, přeceňované, organizované

Deset inovací ve vládnutí – a kde na křivce přehnaných očekávání je najdete (Huffington Post)

2016-05-18-1463605618-8961585-Picture1

Jak fungují státní instituce zaměřené na podporu inovací?

Odpovídá nový paper od Nesta.

Jak vypadá inovace ve velkém infrastrukturním projektu

popisují experti McKinsey na příkladu nové londýnské podzemní linky Crossrail.

A podle čeho se řídit, když chcete otevřeně inovovat?

Tedy otevřeně napříč hranicemi mezi veřejnou správou, byznysem a vědou? Časopis Nature nabízí 12 principů.

…ale možná je důležitější udržovat než inovovat?

…ptá se esej v online časopise Aeon.

Jak se bavit se zaměstnanci

ukazuje šéf britské veřejné správy na blogu, ve kterém popisuje plány na letošní sadu konferencí Civil Service World, na kterých se státní služba chlubí tím nejlepším, co umí, a zamýšlí nad svým fungováním.

… inovovat při tom pracovní prostředí

v případových studiích Eurofound.

Jak různě může vypadat učení se ve státní správě

…ukazuje blogpost na webu britské státní služby.

Statecrafting

Holandské špičky akademického oboru veřejná správa se zamýšlejí nad stavem svého klanu

 

Dobré čtení na zchladlé jarní večery

Plán versus iterace, ideologie versus učení se z omylů, hierarchie versus důvěra, psaní paragrafů versus veřejná politika jako produkt.

Iterovat, adaptovat

Online kurz Problem-driven iterative adaptation.

Jde o přístup, o kterém jsem tu už vícekrát psal, naposledy před pár týdny.

Přístup se dostal i do nové sbírky textů OECD na téma governance určené pro rozvojové praktiky. Zdá se, že OECD v oblasti governance prochází něčím podobným, čím před pár lety prošla Světová banka – tedy hlubší promýšlení vlastního přístupu k problematice vládnutí a částečné ustupování od důrazu na best practices (blog, zpráva Světové banky).

Nad užitečností RCTs jako „zlatého standartu“ učení se o tom co funguje uvažují v kontextu podpory růstu a malých a středních podniků i experti Innovation Growth Lab:

 One way to facilitate quick learning and get the right combination of components and parameters in place is to be more experimental in a wider sense than ‘just doing RCTs’. We could consider including some mechanisms in the intervention that inform the practitioners in real time, for example, about how well SMEs participating in the face-to-face skills-based programme absorb the concepts and material presented to them.

Na toto téma – dobrá praxe versus pokus, hierarchie versus místní řešení – též pár nedávných textů:

HBR: top down solutions like holacracy don’t work.

 In our view, there is something inherently contradictory about using authoritarian means to implement a management model aimed at enhancing self-determination. Nothing will sabotage the work of busting bureaucracy faster than an abrupt and ill-conceived move that creates organizational upheaval and unites opponents.

Bureaucracy didn’t burst forth fully formed 150 years ago. It emerged gradually as the product of relentless experimentation — and that’s how progressive organizations will chart a course to a post-bureaucratic future. Revolutionary goals, evolutionary steps — that’s the recipe.

How the US historically avoided the tyranny of experts

 In each of these cases narratives of “scientific” and “efficiency” and “rational” and “ordered” and “modern” were used to justify placing ever greater power into the hands of centralized organizations. But these organizations had to struggle against counter-claims of people and grass-roots movements and local politics who knew they were losing power.

Why trust beats hierarchy

 Big organisations are full of isolated cells. We call them departments, arms-length bodies, units, professions, teams. At the moment, the best leaders should feel like they’re spending almost all their time scaling these walls. Not a minute of it is wasted. We need them to climb faster than the people building the walls.

 Sometimes trust is misplaced. But if an organisation starts from the assumption it’ll be screwed over, even the best leaders will be scuppered from the start.

Payment by results: proč to všichni chtějí, když to nefunguje?

Trend „já [stát] vám [nevládkám a firmám poskytujícícím mým jménem veřejné služby] zaplatím za výsledky, ne za vstupy“ začal v britské veřejné správě, hlavně v zapeklitých oblastech typu probace, a zanedlouho se rozšířit do oblasti mezinárodního rozvoje. Narozdíl od domácích politik, kde se úspěchy najdou, není v rozvoji vyzkoušený, přesto ale velmi populární mezi donory. Duncan Green se ptá proč tomu tak je.

A do třetice z přihrádky „trendy přístupy“: positive deviance

Starší text, který mě zkrátka zaujal, protože mi otevřel celou jednu neznámou místnost v budově přístupů k vyhledávání funkčních řešení společenských problémů.

Experimenty, pokolikáté už

Celkem jasnozřivě (když vezmeme v potaz čerstvě vypuštěné heslo jedné strany debaty o inkluzi ve znění „na dětech se netestuje“ ) napsal před pár dny Michal Kašpárek užitečnou úvahu nad rétorikou „sociálních experimentů“ v české veřejné debatě.

Kašpárek argumentuje, že experimentů je u nás málo, nikoli moc. Navíc ale nejde jen o kvantitu experimentů, ale i o jejich náklady a o chuť do nich investovat, jak vysvětluje text v online žurnálu The Long & Short britské inovační nadace Nesta.

  If you’re serious about basing policy on evidence, how much are you prepared to spend on research, and how long are you prepared to wait for the answers?

Neortodoxní přístupy ke tvorbě politik

Když se budete zajímat nejen o to, co mají veřejné instituce dělat (tady odpověď mohou najít experimenty zmiňované výše), ale jak, narazíte v kategorii nové trendy na pokusy o přebírání postupů z oblasti vývoje softwaru – viz text 10 things policy can learn from product a nebo z designu a participativních přístupů. Obojí se hodně odrážíb v britském tažení za open policy making, které se před pár týdny zhmotnilo v celý open policy making toolkit.

Jak „chudí“ skutečně jsme?

Na téma chudoby sice chystám zvlášť sbírku tipů na zdroje, ale protože mi to trvá, dovolím si za čerstva zahrnout video a slidy ze skvělé přednášky Daniela Prokopa před pár týdny v DOXu – kdyby byla anglicky, mohla by se jmenovat „the measures and mismeasures of poverty.“

 

Autor úvodního obrázku bohužel neznámý, zdroj zde.

 

 

 

Setrvačnost

Pro všechny, kdo mají v popisu práce řízení nějakého systému, se kterým chtějí pohnout, ale nad nemají nad ním přímou kontrolu:

Big organisations run on inertia. That doesn’t mean they stand still. They resist change in their direction and speed. If you’re trying to set standards for what good looks like, to have a real impact, you have to deliver something that disrupts inertia. So to have real bite, you need standards attached to powers. Look forward to becoming unpopular.

And if you don’t have powers — like the ability to stop spending, or prevent something being launched — forget about standards for now and concentrate on building your credibility by delivering things that work first. Earn the right to be trusted as a good judge before appointing yourself.

(zvýraznil Byrokrates)

Andrew Greenway v textu na Medium. Původně o standardech webových služeb, jak je v průběhu britské digitalizace veřejných služeb nastavuje tamní Government Digital Service, ale sedne to nejspíš na spoustu situací.

Byrokrates se probouzí a reinkarnuje

Byrokrates se ozývá ze světa byrokratů. Od doby, kdy jsem na Byrokatovi publikoval poslední pořádný příspěvek, jsem se stal služebníkem českého státu.

Díky tomu jsem přišel k novým pohledům a snad lépe pochopil, co by mohlo být pro lidi ve veřejné správě užitečné. Vstupem do úřednického stavu se mi také zúžila pokračovat s blogem v původním duchu (o tom více níže).

V době, kdy byl Byrokrates v hibernaci, jsem promýšlel, jak jej za těchto podmínek nejlépe využít. Dospěl jsem k tomu, že nejužitečnější bude blog budovat především jako zdroj pro lidi v české státní správě, kteří chtějí svoji práci dělat lépe. Výsledkem je Byrokratův nový medailonek a nový smysl jeho života, o kterém se dočtete dál.

Pokračování textu Byrokrates se probouzí a reinkarnuje

Rozinkový úřad

A kuriozním úřadem dne je… Rozinkový správní výbor Raisin Administrative Committee.

Rozinkový update

Nadšence do byrokuriozit odkazuji na wiki a článek z Washington Post.

V českém prostředí tuhle roli hraje Vojenský vlečkový úřad: je natolik obskurní, že že zmínky o něm se omezují výhradně na ty, které ho uvádí jako kandidáta na zrušení; od té doby, co jsem na něj jednou z recese odkázal v názvu článku na blogu, se na tento web sem tam někdo dostane skrz hledání tohoto úřadu na Seznamu, protože nikde jinde se o něm nelze nic moc dovědět (v článku na tomto blogu taky ne).

Ale Vojenskému vlečkovému úřadu se blýská na lepší časy: před pár dny se o něm v živém vysílání zmínila ministryně pro místní rozvoj – sice opět jako kandidáta na zrušení, ale historie napovídá, že by se nakonec mohl stát stejným evergreenem jako Výbor pro administraci rozinek.

S těmi židličkami ne tak hrrr, pane Babiši

Minulý týden se objevily dvě ukázky toho, o kolik levněji lze provozovat státní správu. Je to zároveň příležitost zeptat se, co potřebuje česká státní správa, aby něco takového zvládla a upozornit na rizika některých návrhů, které právě k zefektivňování státní správy nadhodil Andrej Babiš, jeho hnutí a jeho ekonomičtí poradci.

Pokračování textu S těmi židličkami ne tak hrrr, pane Babiši

Ano pane poradče: co pojí Martina Knetiga s Adamem Smithem

Zdroj: Wikipedia
Zdroj: Wikipedia

Po příbězích známých pod hesly Knetig a Nagyová dnes přinesl iDnes další připomínku toho, že jakýkoli zákon o úřednícich nebo státní službě musí krom postavení úředníků ošetřit i kabinety a ministerské poradce:

Vrchní ředitel kanceláře ministra Zbyněk Šolc na pokyn šéfa úřadu Zdeňka Žáka novinářům rozeslal prohlášení, ve kterém pět ministrů kandidujících za SPOZ propaguje svou stranu. Tento postup kritizoval i premiér Jiří Rusnok.

Ministři Žák, František Lukl (místní rozvoj), Martin Pecina (vnitro), Miroslav Toman (zemědělství) a František Koníček (práce a sociální věci) si v e-mailu stěžují, že média nevěnují SPOZ dostatečnou pozornost.

„Vyslovujeme hluboké pobouření nad mírou manipulace voličů před předčasnými volbami. Ještě nikdy nebyly tak manipulativním způsobem zneužívány volební průzkumy (volební potenciál). Všechny relevantní průzkumy říkají, že Zemanovci se do Sněmovny dostanou (SANEP, Median),“ píše se ve zprávě.

K tomu pár stručných poznámek.

Pokračování textu Ano pane poradče: co pojí Martina Knetiga s Adamem Smithem

Chtít výkonný stát

Mzdová náročnost úřadů, zdroj http://www.mfcr.cz/cs/verejny-sektor/monitoring/klicove-ukazatele-vykonnosti-ucetni-vyka/kpi-mzdova-narocnost
Mzdová náročnost úřadů, zdroj http://www.mfcr.cz/cs/verejny-sektor/monitoring/klicove-ukazatele-vykonnosti-ucetni-vyka/kpi-mzdova-narocnost

Když Ministerstvo financí před několika týdny zveřejnilo svůj pokus o indikátory výkonnosti státních úřadů, napsal jsem  k tomu blog, pak jsem ho ale založil s tím, že je moc kverulantský a k ničemu dobrému nepovede.

Pak se ale ukázalo, že se práce ministerstva v zásadě v nezměněné podobě dostala na stůl vládě, která se dnes usnesla tyto indikátory vestavět do procesu přípravy státního rozpočtu pod trendy hlavičkou „výkonové rozpočtování“.

Za dané situace mi připadá podstatné, dodat to veřejného prostoru pár základních poznámek k problematice řízení výkonnosti ve státní správě v kontextu toho, co na Ministerstvu financí vzniklo a dnes schválila vláda. Zveřejňuji tedy původní text níže se záměrem nikoli okopávat ministerstvu kotníky, ale napomoct vzniku něčeho lepšího v příští iteraci, která snad přijde. (Dobře o této problematice psal i Daniel Münich.)

MF Dnes informovala, že Ministerstvo financí zveřejnilo žebříček výkonnosti státních úřadů – tzv. klíčové ukazatele výkonnosti (KPI, Key Performance Indicators). Konkrétně MFČR zveřejnilo indikátor mzdové náročnosti a indikátory provozní nákladovosti a majetkové nákladovosti. Zjednodušeně řečeno indikátory sledují průměrné platy a dva různé pohledy na provozní náklady.

Konečně tedy máme dobré informace, přímo od zdroje, o výkonnosti státních úřadů.

A nebo taky ne. O to ale až tolik nejde.

Pokračování textu Chtít výkonný stát