Plán versus iterace, ideologie versus učení se z omylů, hierarchie versus důvěra, psaní paragrafů versus veřejná politika jako produkt.

Iterovat, adaptovat

Online kurz Problem-driven iterative adaptation.

Jde o přístup, o kterém jsem tu už vícekrát psal, naposledy před pár týdny.

Přístup se dostal i do nové sbírky textů OECD na téma governance určené pro rozvojové praktiky. Zdá se, že OECD v oblasti governance prochází něčím podobným, čím před pár lety prošla Světová banka – tedy hlubší promýšlení vlastního přístupu k problematice vládnutí a částečné ustupování od důrazu na best practices (blog, zpráva Světové banky).

Nad užitečností RCTs jako „zlatého standartu“ učení se o tom co funguje uvažují v kontextu podpory růstu a malých a středních podniků i experti Innovation Growth Lab:

 One way to facilitate quick learning and get the right combination of components and parameters in place is to be more experimental in a wider sense than ‘just doing RCTs’. We could consider including some mechanisms in the intervention that inform the practitioners in real time, for example, about how well SMEs participating in the face-to-face skills-based programme absorb the concepts and material presented to them.

Na toto téma – dobrá praxe versus pokus, hierarchie versus místní řešení – též pár nedávných textů:

HBR: top down solutions like holacracy don’t work.

 In our view, there is something inherently contradictory about using authoritarian means to implement a management model aimed at enhancing self-determination. Nothing will sabotage the work of busting bureaucracy faster than an abrupt and ill-conceived move that creates organizational upheaval and unites opponents.

…

Bureaucracy didn’t burst forth fully formed 150 years ago. It emerged gradually as the product of relentless experimentation — and that’s how progressive organizations will chart a course to a post-bureaucratic future. Revolutionary goals, evolutionary steps — that’s the recipe.

How the US historically avoided the tyranny of experts

 In each of these cases narratives of “scientific” and “efficiency” and “rational” and “ordered” and “modern” were used to justify placing ever greater power into the hands of centralized organizations. But these organizations had to struggle against counter-claims of people and grass-roots movements and local politics who knew they were losing power.

Why trust beats hierarchy

 Big organisations are full of isolated cells. We call them departments, arms-length bodies, units, professions, teams. At the moment, the best leaders should feel like they’re spending almost all their time scaling these walls. Not a minute of it is wasted. We need them to climb faster than the people building the walls.

…

 Sometimes trust is misplaced. But if an organisation starts from the assumption it’ll be screwed over, even the best leaders will be scuppered from the start.

Payment by results: proč to všichni chtějí, když to nefunguje?

Trend „já [stát] vám [nevládkám a firmám poskytujícícím mým jménem veřejné služby] zaplatím za výsledky, ne za vstupy“ začal v britské veřejné správě, hlavně v zapeklitých oblastech typu probace, a zanedlouho se rozšířit do oblasti mezinárodního rozvoje. Narozdíl od domácích politik, kde se úspěchy najdou, není v rozvoji vyzkoušený, přesto ale velmi populární mezi donory. Duncan Green se ptá proč tomu tak je.

A do třetice z přihrádky „trendy přístupy“: positive deviance

Starší text, který mě zkrátka zaujal, protože mi otevřel celou jednu neznámou místnost v budově přístupů k vyhledávání funkčních řešení společenských problémů.

Experimenty, pokolikáté už

Celkem jasnozřivě (když vezmeme v potaz čerstvě vypuštěné heslo jedné strany debaty o inkluzi ve znění „na dětech se netestuje“ ) napsal před pár dny Michal Kašpárek užitečnou úvahu nad rétorikou „sociálních experimentů“ v české veřejné debatě.

Kašpárek argumentuje, že experimentů je u nás málo, nikoli moc. Navíc ale nejde jen o kvantitu experimentů, ale i o jejich náklady a o chuť do nich investovat, jak vysvětluje text v online žurnálu The Long & Short britské inovační nadace Nesta.

  If you’re serious about basing policy on evidence, how much are you prepared to spend on research, and how long are you prepared to wait for the answers?

Neortodoxní přístupy ke tvorbě politik

Když se budete zajímat nejen o to, co mají veřejné instituce dělat (tady odpověď mohou najít experimenty zmiňované výše), ale jak, narazíte v kategorii nové trendy na pokusy o přebírání postupů z oblasti vývoje softwaru – viz text 10 things policy can learn from product a nebo z designu a participativních přístupů. Obojí se hodně odrážíb v britském tažení za open policy making, které se před pár týdny zhmotnilo v celý open policy making toolkit.

Jak „chudí“ skutečně jsme?

Na téma chudoby sice chystám zvlášť sbírku tipů na zdroje, ale protože mi to trvá, dovolím si za čerstva zahrnout video a slidy ze skvělé přednášky Daniela Prokopa před pár týdny v DOXu – kdyby byla anglicky, mohla by se jmenovat „the measures and mismeasures of poverty.“

Autor úvodního obrázku bohužel neznámý, zdroj zde.