Těm, koho čtení o debatách kolem randomizace a experimentování ve veřejných politikách inspirovalo k hlubšímu přemýšlení o povaze vědění o lidském konání, vřele doporučuju text kamaráda Járy Mazáka, který z něj vypadl o dlouhém jarním večeru v Oslu – tuším, že mezi rozjímáním o process tracingu:

 RICHARD FEYNMAN ÚDAJNĚ PROHLÁSIL, ŽE FILOSOFIE VĚDY JE VĚDCŮM ASI TAK UŽITEČNÁ JAKO ORNITOLOGIE PTÁKŮM. Filosof vědy by se tím nemusel příliš trápit, stejně jako se ornitolog netrápí tím, co si o jeho práci myslí ptáci. Z pozice praktikujícího společenského vědce mě však ta propast mezi filosofií vědy a každodenní vědeckou praxí přece jen trochu trápí. Sepsal jsem proto, které koncepty a myšlenky se mi osvědčily jako dostatečně konkrétní a praktické, aby dokázaly zasahovat přímo moji práci. Na pozadí svých úvah neskromně formuluji několik doporučení.

Celý text je na webu katedry sociologie FF UK. Navzdory nadpisu je text navýsost praktický, pokud si lámete hlavu s tím, jak zjistit, jestli A skutečně způsobilo B.