Co se dělo a co má smysl číst z posledního týdne nebo dvou. Statistika, crowdsourcing, dopad veřejných politik, open data a jiné.
Nový web britského statistického úřadu vypadá, jako by byl stavěný pro lidi
Britský statistický úřad byl notorický známý svým nepoužitelným webovým portálem – jeden komentátor jej nazval „google na LSD“. Teď, po roce práce týmu webdesignérů, je na světě nový statistický web a je o poznání lepší. Posuďte sami. Detaily zde; tým tvůrců svoji práci veřejně dokumentoval po celý uplynulý rok. Jako příklad, jak nově vypadá takový statistický výstup, můžu doporučit třeba každoroční shrnutí statistik o britské státní službě.
Ale i ČSÚ se v komunikaci zlepšuje
Časopis Statistika a my pro mě byl příjemným objevem – jak obsahově, tak prezentačně. Kromě tištěné verze existuje i na webu. Stojí za to jej sledovat, pokud vás zajímají číselné trendy ve společnosti a ekonomice nebo i občas bizarní statistické zprávy ze světa. Každé číslo je zaměřené na konkrétní téma – v lednu 2016 to byli senioři, v únoru cizinci. Krom šikovně poskládaných a popsaných statistických výstupů tam najdete i zprávy o tom, co a jak ČSÚ dělá (např. v lednovém čísle priority ČSÚ na 2016 a popis změn ve sběru dat o rodinných účtech) a diskusi některých technických konceptů.
Chytřejší stát
Vyšla knížka Smarter Citizens, Smarter State. Autorkou je Beth Noveck, profesorka na New York University, která šéfovala otevřenému vládnutí v Obamově týmu. Hlavním argumentem knížky je, že zdrojem lepšího a efektivnější vládnutí mohou být i sami občané – jejich expertiza a jejich přímé zapojení do aktivit veřejných institucí. Noveck tvrdí, že snahy vlád se zatím v této oblasti soustředily na transparentnost (např. otevřená data) a sběr preferencí (petice a participace na některých rozhodnutích), chybí ale způsoby, jak využít expertizy občanů k efektivnějšímu řešení zapeklitých problémů – a knížka takové mechanismy navrhuje a popisuje některé slibné příklady. Zatím nemám přečteno, odkážu tedy jen na výcuc/reklamu na blogu autorky;
recenzi a video a prezentaci a report z jedné z veřejných přednášek a diskusí nad knížkou.
Co je to dopad?
Pokud jste zmatení pokaždé, když slyšíte, že je potřeba měřit dopad nějaké aktivity, nový paper rozvojového think tanku Overseas Development Institute by vám mohl pomoct tento koncept rozmotat. Více v blogovém avíz studie.
Papír, papír, papír
Šéf digitální transformace britského úřadu vlády Stefan Czerniawski se zamýšlí (část 1, část 2 o tom, jak metafora listu papíru formuje naše uvažování o správě informací ve veřejných organizacích – přesto, že všechno důležité se děje prostřednictvím nástrojů, které se s papírem nikdy nepotkají.
all too often, we organise information as if it were on paper, even when it never has been and there is no expectation that it ever will be.
Psychologists take power
V únorovém čísle New York Review of Books vyšel dlouhý (volně přístupný) článek o rostoucím vlivu psychologického výzkumu v oblasti veřejných politik.
Hospodský test
Na blogu původně o digitálních veřejných službách jsem narazil na skvělou pasáž o tom, jak testovat, jestli náhodou věci, které v denodenním byrokratickém provozu považujeme za běžné, nejsou úplně padlé na hlavu:
The best way to examine arguments like this is the pub test. Can you go to the pub with friends and family — not work colleagues — and make that argument with straight face to a chorus of appreciative nods? I like to think my friends would give me a good slap if I tried that in this case.
Efektivita ve veřejném sektoru
Analytici britského úřadu vlády rozebírají měřítka efektivity apod. pro veřejný sektor.
Collaborative Overload
Harvard Business Review shrnuje výzkum o tom, na koho a proč padá nejvíc žádostí o radu, spolupráci a tak dál – a jaké to má dopady a co s tím. Ve zkratce: mantra „potřebujeme více spolupracovat“ má za následek, že někteří obzvláště žádaní jedinci investují velkou část své energie na
We find that what starts as a virtuous cycle soon turns vicious. Soon helpful employees become institutional bottlenecks: Work doesn’t progress until they’ve weighed in. Worse, they are so overtaxed that they’re no longer personally effective.
Všiml si toho i The Economist.
Open data knots and how to escape them
Jeni Tennison, technická šéfová Open Data Institute, ve skvělé dramaticko-dialogické zkratce popisuje klasické zádrhele mezi institucemi a uživateli v procesu publikace otevřených dat:
OWNER: I do not know what data you want
So I do not know what to give you.USER: I do not know what data you have
So I do not know what to ask you for.
…a tak dál. Pokud patříte mezi vydavatele nebo uživatele otevřených dat, určitě čtěte.
Technologická agentura veřejně
Technologická agentura se otevírá – mentálně i komunikačně. Mentální otevření se projevuje na odkazovaném blogu, kde se dočtete o novém programu na inovativní využití humanitních věd. Komunikační otevření sledujte mimo jiné na Slideshare účtu agentury, kde najdete něco z vnitřního fungování agentury a jejích plánů a z interních přednášek o všehochuti velkých témat.
Příběhy z dat: Ann Emery
Chcete ukázat data, nebo sdělit to hlavní?
Sometimes we need to serve as unbiased collectors and disseminators of information. This is especially true for my workshop participants in research-y roles who publish their data in places like peer-reviewed journal articles or formal research reports with lengthy appendices.
Other times, we need to get a message across in our graphs — and fast! This is especially true for my workshop participants who are consultants or those who work in communications-y roles. Their viewers are busy, busy, busy. Their viewers are hoping that someone else — you! — will dig through mountains of data and uncover the handful of nuggets worth paying attention to.
