Skvělý začátek, chtělo by se říct. Úřad vlády zveřejnil výše platů a odměn svých vysokých úředníků (druhá část).

Problém je, že z dostupných informací lze vyšíst jen velice málo a cílem podle všeho bylo zveřejnit několik hrozivě vypadajících čísel, nikoli uvolnit použitelné informace. Zde je několik konkrétních problémů, které by Úřad vlády a jeho ředitel Radek Augustin měli vysvětlit a napravit.

1. Platy současných úředníků stále nejsou veřejné. Vysvětlením nemůže být fakt, že současný rok ještě neskončil – současní úředníci mají stanoveny tarifní platy, jejichž výši lze zveřejnit. Výši odměn lze zveřejnit dodatečně, stejně jako změny oproti předpokládaným tarifním platům za celý rok. Pokud má zveřejnění platů z minula implicitně naznačit, že tam něco nebylo v pořádku, pro současného šéfa Úřadu vlády je to další důvod zveřejnit i platy stávajících zaměstnanců.
2. Ze zveřejněných informací lze vyčíst jen málo. U jednotlivých pozic není uvedeno, jakou část roku člověk, který pozici zastával, na úřadě pracoval. Součet za celý rok, který byl zveřejněn, je tak číslem bez významu.  Navíc není jasné, jestli Náměstek 1 a Náměstek 2 jsou dvě pozice, nebo dva lidé na stejné pozici, kde jeden druhého vystřídal. Z tabulek se tedy možná dozvíme, kolik úřad vydal na platy, ale nikoli, zda platí obecně málo či hodně.
3. Údaje neodpovídají popisu, který je provází. ÚV píše: „Tabulky obsahují údaje o vedoucím úřadu vlády, náměstcích místopředsedkyně vlády, náměstcích ministra, náměstcích vedoucího úřadu vlády, vládních zmocněncích, státních tajemnících a vrchních ředitelích sekcí úřadu vlády.“ To ale není pravda – o náměstcích ministra, zmocněncích, ani státních tajemnících se z tabulek nic nedozvíte; jsou nejspíš schováni za obecnými popisky jako „náměstek“, popř. v tabulkách nejsou vůbec, což ale nelze z dostupných dat potvrdit ani vyvrátit.
4. Výběr pozic pro zveřejnění není nijak zdůvodněn. Kde je pomyslná čárou, pod kterou již platy zveřejněny nebyly? Vybralo si vedení ÚV jen velká čísla? Proč například nejsou v tabulkách poradci premiéra?
5. O vhodnosti zveřejňování konkrétních jmen se lze dohadovat, nelze ale tvrdit, že to zákon zakazuje. Není zřejmé, že je to standard všude v civilizovaném světě, ani že neexistují rozumné argumenty pro utajení jmen. Současná interpretace českého práva ale zveřejnění jmen umožňuje a pokud si někdo takové informace vyžádá, úřad je musí poskytnout. V tomto ohledu se zatím ÚV jen hloupě vymlouvá. Osobně bych se za daných podmínek přikláděl ke zveřejnění jmen – to ale pouze tehdy, když budou údaje zveřejněny plošně a s opravdových ohledem na transparentnost, nikoli jako způsob, jak zdiskreditovat předchozí vládu.

Je velmi lákavé začít si s čísly hrát a vyrábět barevné grafy a ostré závěry. Odolám tomuto pokušení, dokud Úřad vlády nezveřejní rozumné informace, ze kterých lze vymáčknout něco podstatného, nejen primitivní politický revanš a mediální povyražení uprostřed okurkové sezony.

Tím neříkám, že platová politika v horních patrech českého úřednictva nebo na Úřadu vlády je nebo byla v pořádku; tuto debatu bude možné vést až na základě použitelných informací – a pro reformu státní správy bude taková debata nutná.

Jde to i lépe

Pro srovnání: takto vypadá zveřejnění platů britských úředníků – má to spoustu much, ale je to použitelné, funguje to napříč většinou ministerstev, je jasné, co se ještě zveřejňuje a co už ne, a každého čtvrt roku se zveřejňují nová data, která si můžete stáhnou do excelu. Nemluvě o platech všech politických poradců, jejich schůzkách či schůzkách ministrů.

Navíc britské úřady v mnohem větším detailu platy svých vysokých úředníků rozebírají ve svých výročních zprávách.

V závěrečném účtu Úřady vlády se sice píše o výdajích na platy, ale o ohodnocení managementu tam nic nenajdete. Přitom nejde o bulvární informace o tom, jestli si úředníci dávají vysoké odměny (jakkoli by nad tím veřejná kontrola měla být) – jde o základní údaj o stavu každé organizace.

Bylo by logické informace o platech vysokých úředníků zveřejňovat jako součást běžného reportování o stavu a fungování úřadů – stejně jako to dělají jiné velké organizace, soukromé i veřejné, které se někomu zodpovídají, ať akcionářům nebo občanům.