Předem se omlouvám českému velvyslanectví v Londýně, které to trochu neoprávně schytá za zbytek státní správy. Dovolím si jej použít jako případovou studii, řekněme, potenciálu pro zlepšení, jednoho z denodenních aspektů fungování státní správy. Místo „vysokých témat“ efektivity a integrity státní správy se tak projednou obrátím k tomu, jak mohou úřady lépe sloužit svým klientům.
Před nedávnem jsem na facebooku narazil na odkaz na pozoruhodný facebookový status. Pro zájemce o inteligentní design a chytrou komunikaci na sociálních sítích přikládám i vizuální identitu české ambasády na facebooku. Pro ty, kdo ambasádu nezažili na vlastní kůži, dodávám, že i toto je vizuálně mnohem příjemnější, než těch zhruba 50 papírových cedulí, upozornění a zákazů na každém rohu vnějšku i vnitřku samotné ambasády v Kensingtonu.
Tedy, zde je ta facebooková novinka:
POZOR NOVINKA – MOŽNOST DVOJÍHO STÁTNÍHO OBČANSTVÍ PRO OBČANY ČESKÉ REPUBLIKY
Rádi bychom vás informovali, že nová právní úprava na úseku státního občanství, tj. zákon č. 186/2013 o státním občanství České republiky a o změně některých zákonů (zákon o státním občanství České republiky), přináší od 1.1.2014 následující základní změny:
Nová právní úprava plně opouští princip jediného státního občanství a naopak se zcela přiklání k možnosti existence dvojího (či vícerého) státního občanství pro české státní občany. V nové právní úpravě tak je jednoznačně akcentován trend, který se v oblasti státního občanství stále více uplatňuje i v jiných evropských státech.
Od 1.1.2014 již nebude součástí právního řádu České republiky ustanovení, podle kterého čeští státní občané nabytím cizího státního občanství na vlastní žádost pozbývají automaticky své dosavadní české státní občanství, resp. takovým osobám bude tato nová právní norma umožňovat v plné míře disponovat tzv. dvojím státním občanstvím.
Jediným zákonným způsobem pozbytí českého státního občanství bude od 1.1.2014 jeho pozbytí na základě prohlášení o vzdání se státního občanství České republiky (§ 40 zákona o státním občanství České republiky). O prohlášení o pozbytí státního občanství České republiky již nebudou nadále rozhodovat zastupitelské úřady, nýbrž krajské úřady.
Další informace naleznete na: http://www.mzv.cz/london/cz/konzularni_a_vizove_informace/statoobcanska_agenda/dvoji_statni_obcanstvi.html
Bez nadpisu bratru 234 slov na zhruba tři jednoduché údaje. Je fajn, že sepsáním statusu pro facebook ambasáda pověřila svého nejvýřečnějšího právníka. Nešlo by to ale přece jen lépe?
Kde je problém? Tak třeba: co je to „právní úprava na úseku“, která „se zcela přiklání k možnosti existence“ dvojího občanství a jíž je „akcentován trend“? To je nejenom absurdní právníkspeak, ale i nejasný a zavádějící text, často rovnou nonsens slepený do neproniknutelných vět.
Takdo vypadá můj pokus o zlepšení:
Nový zákon o státním občanství České republiky, platný od 1. ledna 2014, umožňuje existenci dvojího či vícerého státního občanství pro české občany. Nový zákon se vydává stejným směrem jako jiné evropské státy.
Čeští občané, kteří na vlastní žádost nabudou občanství jiné země, již nepřijdou o české občanství.
České občanství bude možné pozbýt pouze prohlášením o vzdání se státního občanství České republiky (§ 40 nového zákona). O tomto prohlášení již nebudou rozhodovat zastupitelské úřady, ale krajské úřady.
Když nepočítám poslední, v zásadě zbytečný, odstavec technikálií, který by bylo nejlépe zahodit a pro zájemce schovat do post scripta někde na webu, hlavní sdělení se scvrklo ze 180 slov na 76 – zkrácení o 58%. Informací neubylo; z pohledu běžného uživatele tohoto textu naopak pochopitelných informací přibylo a text je čitelnější. Nepovažuju se za skvělého češtináře ani copywritera, takže netvrdím, že moje úprava je nejlepší možná; ostatně jsem tomu věnoval asi 3 minuty. Tvrdím ale, že je to změna k lepšímu.
Nejde o to pranýřovat zaměstnance konzulárního oddělení české ambasády; toto je jen jeden příklad obecné komunikační mizérie, která se velmi snadno rodí v různých prostředích. Stejný problém mají právníci, manažerští konzultanti, nevládky. Státní správa je ale v několika ohledech zvláštní příklad a proto stojí za to se tím zabývat. Zaprvé je jejím klientem potenciálně každý – právník může předpokládat, že lidi, se kterými komunikuje, jsou s jeho žargonem už nějak obeznámeni, popř. ho můžou požádat o vysvětlení. Státní správa musí umět informaci podat komukoli. Špatná komunikace dopadá na velké množství lidí a následky mohou být rozsáhlé – ať už ve formě zmatení, vyplýtvaného času a nákladů, nebo i vážných škod. Zadruhé, jazyk veřejné správy do sebe nasál neduhy jiných profesí – v českém případě nejvíc právnický žargon, jinde ale často také jazyk politiky a žargon manažerů. O to horší je potom výsledek a o to víc je třeba tomu věnovat pozornosti.
Je potřeba nabourat představu, že uživatel veřejných služeb se má učit rozumět jazyku státu. To je špatně z pohledu hodnot a vztahu mezi státem a občanem, hlavně je to ale kontraproduktivní.
Česku chybí kampaň za srozumitelnou češtinu. V anglosaském světě už několik desetiletí existují hnutí plain English – v titulku postu jsem opak tohoto přístupu rádobyvtipně parafrázoval jako planá čeština.
Pád odkazů k tématu:
- Plain English Campaign UK a návod How to write in plain English
- Web americké federální vlády k plain English, včetně manuálů, vysvětlení proč je to třeba, dobrých a odstrašujících příkladů – a včetně pokynu výkonné kanceláře prezidenta všem šéfům federálních úřadů
Cílem není jen zlepšit jazyk, ale obecně podávání informací – včetně information design, user interface, atd. V Británii se proto proto téma psaní pro veřejnost spojilo s tématem komunikace na webu, a celá problematika se dostala pod kuratelu Government Digital Service – onoho zvláštního úkazu, kde parta webdeveloperů během necelých dvou let od podlahy překopala způsob, kterým britský stát používá web.
A pár na odlehčení:
- generátor nesmyslů a detektor nesmyslů
- „Europese“ – working paper Evropského účetního dvora se seznamem nejvíce zneužívaných anglických pojmů v evropských institucích.
- Pár příkladů tak příšerných, že dostaly cenu
Pokud někdo vymyslí český ekvivalent názvu „plain English“, nechť se se mnou spojí a pojďme se pustit do kampaně za tu, ehm, lepší češtinu.