Archiv pro rubriku: Lepší státní správa

Inovace ve státní správě: někdy stačí málo

Minulý týden přinesl dvě dílčí, ale pozoruhodné, inovace k komunikaci státní správy s veřejností.

Britské ministerstvo práce se rozhodlo své rady pro práci hledající občany zveřejnit ve formě Buzzfeedu. Na státní organizace relativně neotřelý přístup ke komunikaci.

České ministerstvo vnitra se rozhodlo ve svých inzerátech na pracovní pozice zveřejnit plat, který může očekávat úspěšný uchazeč. V české státní správě nevídaný krok.

Pokračování textu Inovace ve státní správě: někdy stačí málo

Reforma státní správy: návod k použití

Následkem volebního výsledku a skvělé práce Rekonstrukce státu se politici předhánějí, kdo rychleji a razantněji prosadí kýženou „depolitizaci“ a „profesionalizaci“ státní správy. Je výborné, že existuje shoda na potřebě jednat. 

Tato politická situace ale hrozí dát vzniknout špatnému zákonu, možná doplněnému několika ozdobami, kterými se pak budou jednotliví politici chlubit. (Sem spadá jak stávající návrh padlé vlády, tak uspěchaná adaptace deset let starého velmi nedokonalého zákona.)

Přitom máme konečně příležitost pečlivě promyslet, co a jak na státní správě zlepšit – co odpolitizování a profesionalizace opravdu znamenají. 

Pokračování textu Reforma státní správy: návod k použití

Přednáška na neděli: Fukuyama, „Why public administration gets no respect and why it should“

Francis Fukuyama minulý čtvrtek otevíral nový akademický rok na Hertie School of Governnace v Berlíně. Mluvil o tom, že veřejná správa si zaslouží víc pozornosti, než se jí dostává, rozebral historii pojmu governance (vládnutí – více v odkazech v jednom z předchozích článků) a další zásadní témata – podstata veřejné moci, problém „veřejné versus soukromé“, governance eurozóny…

I found, in general, that if you utter the words public administration, at least to an American audience, everybody in the room immediately falls asleep and they stop paying attention… What I’m hoping is I’ll be able to persuade you that that’s a wrong emphasis and that we need to pay much more attention…public administration is as important as public policy in determining outcomes. (…)

Neusínejte, stojí to za to.

[youtube http://www.youtube.com/watch?v=4gD6GHEQVRQ]

 

 

Hnutí za méně planou češtinu

Předem se omlouvám českému velvyslanectví v Londýně, které to trochu neoprávně schytá za zbytek státní správy. Dovolím si jej použít jako případovou studii, řekněme, potenciálu pro zlepšení, jednoho z denodenních aspektů fungování státní správy. Místo „vysokých témat“ efektivity a integrity státní správy se tak projednou obrátím k tomu, jak mohou úřady lépe sloužit svým klientům.

Pokračování textu Hnutí za méně planou češtinu

Jak vytrhnout Bransonovi železnici

V červenci jsme zažili typické selhání veřejného sektoru: dlouho připravovaný a draze nakoupený IT systém centrálního registru vozidel se ukázal být téměř nefunkčním.

Britská vláda řeší podobný problém. Po měsících výpočtů, jednání a hodnocení nabídek ministerstvo dopravy oznámilo, že kvůli svým chybám ruší tendr na provozování jedné z nejvýznamnějších železničních tratí.

Důležité je, co v obou případech následovalo.

Polostátní sekretář

V českém případě přišlo mlžení a zakrývací manévry. Ve zprávách se ukazoval snad jediný funkční exemplář registrační stanice, ale zbytek systému byl v kolapsu. V televizi mluvil zmatený náměstek ministra alias státní tajemník, jehož slova stěží dávala smysl.

Jisté bylo jen to, že nikdo neví, kdo je zodpovědný. Politici? Úředníci? Dodavatel? Nebylo jasné, proč problém nastal, jak ho napravit, a jak se z něj poučit.

Nakonec to odnesli všichni a nikdo: dva náměstci přišli o prémie a několik úředníků o místa. Ministerstvo dodalo, že stejně za nic nemůže: problém byl v IT policejního prezidia. To je na pováženou: přece nebylo za jeden projekt naráz odpovědných šest manažerů, kteří zároveň za nic nemohli? Co hůř: nikdo se nedoví, co se stalo, protože odpovědnost se vyvozovala na základě úvahy ministra a nikdo jiný problém nevyšetřoval.

A teď do Westminsteru

Jak vypadal britský průšvih? Jeden den ráno přišlo oznámení, že se ruší tendr na provozování tratě. Stížnosti polečnosti Virgin Richarda Bransona, která byla vyřazena, se ukázaly jako oprávněné, protože v ekonomickém modelu ministerstva, použitém k hodnocení nabídek, byly elementární chyby.

Ministr okamžitě oznámil, že do konce měsíce bude hotová zpráva o tom, co se stalo. Vyšetřování povede jeden z externích členů představenstva ministerstva, někdejší vrcholový manažer v soukromém sektoru. Je samozřejmé, že zpráva bude veřejná.

O pár dnů později napsal státní sekretář ministerstva dopis předchozí ministryni. (Státní sekretář, to je Sir Humphrey ze seriálu Jistě, pane ministře – nejvyšší úředník ministerstva, popř. úřadu vlády. Dnes je to spíš manažer než archetypální byrokrat.) Vysvětlil, že odpovědnost padá na úředníky, kteří politiky špatně informovali.

Ještě v den, kdy problém vyplaval, sdělil státní sekretář ministerstva, že byly pozastaveny smlouvy třem úředníkům a že další důsledky vyvodí, až vyšetřování ukáže, kde se stala chyba.

Žádné ticho po pěšině

Mezitím přicházela vyjádření osobností, které dlouhodobě veřejnosti předkládají své představy o tom, jak státní správu zlepšit. Bývalý šéf Civil Service napsal, že se obává, že ministerstvo si nemůže dovolit zaplatit lidi, kteří by zaručili průběh komplikovaných projektů.

Předsedkyně výboru Dolní sněmovny, který kontroluje efektivitu vynakládání veřejných peněz, zopakovala svoji známou tezi, že před její výbor mají oproti zvyklosti předstupovat nejen šéfové ministerstev, ale i nižší úředníci. To by je prý přimělo dělat svou práci pořádně a nesvalovat vinu na ministry. V každém případě výbor odpovědné lidi vyslechne a sepíše zprávu s diagnózou problému a doporučeními. (Reputaci přesedkyně kromě promyšlených názorů pomáhá, že na rozdíl od svých českých kolegů nemusí svého šéfa nejvyšší kontrolní instituce vláčet po soudech.)

Informace, informace, informace

Pracuji v institutu, který se zabývá efektivitou státní správy, takže se dění promítlo i do mého dne. Na telefonu byl redaktor BBC s otázkami. Kolik lidí v jakých pozicích muselo ministerstvo v poslední době propustit? Mohlo to k fiasku přispět? Výpočty ze čtvrtletních statistik zaměstnanců státu a z neoficiálních (ale veřejných) čísel z výplatního systému ministerstva ukázaly, že úřad prošel jedněmi z nejvýraznějších škrtů v celé státní správě. Odrazilo se to na platech i počtech zaměstnanců. Poslal jsem čísla redaktorovi a stanice je předložila ministrovi ve večerních zprávách. Dál jde o to, srovnat čísla se zkušeností a zhodnotit, zda škrty opravdu ministerstvo ochromily.

Najdi čtyři rozdíly

Tato dvě fiaska ukazují několik rozdílů ve fungování státní správy. Zaprvé, ačkoli přehazování viny mezi politiky a úředníky je slabinou britského systému, přece jen je jasné, kdo je politik a kdo úředník. Je taky jasné, kdo je „top úředník“ který ministerstvo řídí po operační stránce a odpovídá za efektivní vynakládání peněz, zatímco ministr odpovídá za politické směřování. (I české ministerstvo dopravy má státního sekretáře. Je to člen VV, dříve poslanecký asistent. Kandidoval do Senátu a jeho manažerská praxe sestává z „manažerské činnosti zaměřené na tvorbu krátkodobých a dlouhodobých projektů v oblasti politického marketingu [a] činnosti související s vedením účetnictví“.)

Zadruhé v Británii existují informace o tom, co se v úřadech děje. Kolik lidí ministerstvo zaměstnává, na jakých pozicích, a kolik platí? Jak vypadá struktura úřadu? To umožňuje vést debatu o příčinách problémů.

Zatřetí existuje společenský tlak na to zjistit, co se stalo a jak se z toho poučit. Odpovědnost se vyvozuje nejen vnitřně. O pomoc jsou požádáni i lidé zvenčí. Odpovědnost bude vyvozovat i parlament, který sdělí své závěry a doporučení.

Začtvrté, v Británii běží informovaná veřejná debata mezi politiky, úředníky a experty o tom, kde je ve státní správě problém a jak dál.

Co dál?

Českou státní správu přes noc neopravíme. Ale někde prosím začněme. Vznikající zákon o úřednících je dobrou příležitostí. Je nedokonalý, ale je to začátek. Máme shodu, že je nutné oddělit politické posty od úřednických, samotný zákon je spíš sbírka opatření, která ani neplní původní zadání. Především není jasné, jaký obraz státní správy sleduje.

Využijme návrh k tomu, abychom na stůl položili nějaké opravdové varianty a nenechali reformu státní správy usnout v parlamentu. Experti i politici – především Karolína Peake, de facto ministryně pro státní správu, Jan Kubice, ministr de lege zodpovědný za veřejnou správu, Stanislav Polčák, šéf výboru sněmovny pro veřejnou správu, či šéf kontrolního výboru Vojtěch Filip – by měli předložit své představy o tom, jak má státní správa vypadat a fungovat, a přijmout svůj díl zodpovědnosti za to, že se změny stanou.

Ve slabé státní správě je zakopán pes české korupce. Základní pravidla fungování státu ale ovlivní nejen míru korupce, ale i schopnost státu dělat to, k čemu si politiky volíme, a dělat to za rozumnou cenu. Nedávná zprávaSvětového ekonomického fóra opět upozornila, že slabé instituce škodí naší konkurenceschopnosti. Ale nejde jen o zákon – pomůže i to, když úřady budou zveřejňovat použitelná data o svém fungování, nebo když se sněmovní výbory místo zdánlivě věčných výjezdních zasedání ve vinných sklípcích pustí do kontroly vlády.

Ještě ta korupce

V popisu příběhu o registru vozidel chybí to zdánlivě klíčové – podezřelá zakázka. To není omyl. Korupce a šlendrián nejsou původní příčinou průšvihů, ani základním znakem naší státní správy. Jsou pouze symptom těchto znaků – nejasné odpovědnosti, chatrného oddělení rolí, slabé kontroly. Kdybychom korupci zcela vymýtili, ale základní stav státní správy nechali být, byli bychom ještě daleko od efektivní veřejné správy.

P.S. Registr vozidel později obdržel anticenu v soutěži Křišťálová lupa.

Text původně vyšel v upravené podobě v časopise Respekt z 11. listopadu 2012 pod názvem „Najdi čtyři rozdíly“.