Za kolik se prodá Vojenský vlečkový úřad?

Úřadů se stát typicky zbavuje tehdy, když jsou zbytečné, nejčastěji tak, že je zruší. Co kdyby ale ve státní správě vznikl úřad, který je tak úspěšný, že si jej s chutí někdo koupí – třeba jeho vlastní zaměstnanci?

V Británii se to povedlo: Behavioural Insights Team (BIT), součást úřadu vlády, v nejbližších týdnech přejde do vlastnictví svých zaměstnanců a investorů. Jedná se o skupinu méně než 10 lidí, kteří soustavnou aplikací poznatků behaviorální vědy* a vlastního výzkumu ušetřili britskému státu desítky milionů liber a pomohli zlepšit efektivitu státu v několika oblastech, od výběru daní po provoz úřadů práce.

O služby týmu je ve státní správě i ve světe takový zájem, že se vláda rozhodla z BIT udělat podnikatelský projekt: stát si ponechá podíl, podílníky se stanou i zaměstnanci, a do projektu vstoupí soukromý investor.

Jestli to zní zběsile, je to proto, že to možná zběsilé je. Existuje spousta důvodů, proč se do něčeho takového nepouštět. Ale co je důležitější: ukazuje to, že i státní správa je schopná vyprodukovat něco, co se může stát docela regulérním vývozním artiklem. Estonsko se svou radikální elektronizací státní správy je na dobré cestě dosáhnout něčeho podobného – zástupy expertů ze světa se jezdí podívat do Tallinnu dívat, jak se něco takového dělá. S trochou nadsázky se chce povzdechnout, že jediný následek kvalit české státní správy, který prospěl českému exportu, je zatím cestovní kancelář CorruptTour. Tak to ale nemusí a nesmí zůstat.

Nejde samozřejmě o to vyrábět kusy státní správy, které budeme někomu prodávat nebo vystavovat ve vitrínce. Jde o to to si uvědomit, že je možné zařídit podmínky, ve kterých mohou ve státní správě vznikat zajimavé a inovativní věci, které umožní státu lépe plnit úkoly, které po nich občané oprávněně požadují.

Nutným začátkem je udělat ze státní správy místo, kde si lidé, kteří tam pracují, mohou být jisti tím, že jejich kolegové a nadřízení jsou na svých místech pro své schopnosti**; že oni sami budou za své výsledky hodnoceni; že se budou moci učit a rozvíjet; že nabytou expertizu budou moci zhodnotit a odbornou radou pomoci státu dobře fungovat, aniž by je za to politici vyměnili, a tak dále.

Většina z toho je běh na dlouhou trať, ale začátkem musí být dobrý zákon o úřednících. Ne takový, který už na první pohled vznikl jen proto, aby byl, ale takový, který vezme vážně fakt, že i státní správa může být horší nebo lepší, a dá si za cíl pomoct vytvořit státní správu skvělou, která dokáže i výjimečné věci. Nějaký ten úřad-vývozní artikl by byl skvělým, byť trochu hloupým, měřítkem úspěchu.

* Behavioviorální věda kombinuje poznatky z psychologie a ekonomie a snaží se odhalovat, jak a proč se naše rozhodování odlišuje od toho, které popisuje klasické ekonomie, tj. od racionality. Podle toho lze navrhovat mj. i fungování veřejných služeb. Skvěle tyto poznatky shrnul Daniel Kahneman v knize, která česky vyšla jako Myšlení, rychlé a pomalé. S kolegou Amosem Tverskym položil základy oboru a získal za to Nobelovu cenu. Řadu možností využití těchto poznatků ve veřejné politice popsali v knize Nudge (česky jako Šťouch) Richard Thaler a Cass Sunstein. Sunstein nyní vydává knihu (s názvem Simpler) o svých zkušenostech s aplikací svých receptů přímo v Bílém domě – viz související přednášku.

** Nákup a prodej úřadů se zdá být známkou horního i dolního konce stupnice kvality úřadů. Ještě v devatenáctém století, před reformami, které zavedly najímání úředníků na základě jejich kvalit, byla např. britská státní správa tak zkorumpovaná, že bohatí aristokraté běžně kupovali svým hloupějším synkům posty ve veřejné správě. Je na čase, abychom i my urychlili posun směrem k tomu druhému pólu.

1 komentář u „Za kolik se prodá Vojenský vlečkový úřad?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *