good-services-are-verbs-louise-downe

Dobré čtení: byrospeak; designové služby; věda a vládnutí

Jak funguje inovace – a jak funguje veřejná diskuse?

Dějství prvé: Marianna Mazzucato, akademička zaměřená na podporu inovací, napsala před pár lety relativně buřičskou a velmi diskutovanou knihu o tom, jak fungují inovace. Opřela se v ní do běžného stereotypu, ve kterém soukromý sektor inovuje a veřejný sektor mu v tom brání, v lepším případě pouze vytváří podmínky. Ukazovala, že role veřejného sektoru je zásadnější a aktivnější – například že typické příklady veleúspěšných inovativních produktů jako iPhone ve skutečnosti stojí na výsledcích základního nebo aplikovaného výzkumu, který vzešel z veřejného sektoru, počínaje internetem a GPS. Autorka pak ráda dávala k dobru, jak ji za tento argument nemohou titáni technologického byznysu vystát.

Dějství druhé: britská inovační nadace Nesta (mimochodem se základním jměním poskytnutým státem…) si Mazzucato pozvala jako hostující výzkumnici, aby ze svého obecného argumentu vykřesala konkrétnější návrhy, jak inovacím pomoct – a taky aby se vypořádala s řadou výtek ke své knize, [mimo jiné i od odborníků z Nesta].

Dějství třetí: Po pár letech si celý příběh vzpomněl šéf Nesta Geoff Mulgan a veřejně poznamenal, že přístup Marianny Mazzucato k veřejné debatě o její knize je typický pro mnoho současných veřejných intelektuálů: napsala knihu se silnou tezí, vyvodila z ní povrchní doporučení, vykašlala se na debatu o mezerách ve své práci i o její využitelnosti a užívala si přednášení a zájmu novinářů.

Dějství čtvrté: Marianna Mazzucato nakonec, konečně, odpověděla na věcné komentáře ve dva roky starém příspěvku na blogu.

Celá korespondence stojí za přečtení – pro svůj obsah i pro poselství naděje, že veřejná debata nakonec funguje, i když k tomu nadějní autoři-veřejní intelektuálové nejsou motivováni.

No a jak je to v Česku? Stav hlavní české strategie na podporu výzkumu a vývoje popisuje na svém blogu Daniel Münich. Pokud o tom víc neví on, tak už u nás nikdo.

Světová banka: případová studie byrospeaku

New York Times popisují čerstvou studii lingvistů, kteří se pokusili kvantifikovat, jak se změnil jazyk ve zprávách Světové banky.

In the early decades, for example, bank reports consistently referred to specific places, projects, equipment, tools and activities. Past and present tense verbs were common, marking completed activities and allowing for comparisons.

In the last 20 years, that kind of nuts-and-bolts language disappears, Mr. Pestre said. Verbs are turned into nouns – something that linguists have argued converts specific actions taken by named actors into “abstract objects.” (People and countries no longer “cooperate,” for example; there is just “cooperation.”)

At the same time, the use of adverbs that refer to a particular time frame (such as “now,” “recently” or “later”) declined by more than 50 percent. Past tense verbs grew rarer, while jargon and acronyms proliferated.

#opendata

Na ministerstvu financí vydali výročku o otevřených datech, via blog Michala Tošovského z Nadace Open Society Fund Praha.

A 9. června proběhne v Praze Open Data Expo:

Publikujete otevřená data? Chtěli byste data publikovat, ale nevíte jak na to? Rádi byste předali svoje zkušenosti jako dobrou praxi ostatním? Anebo jste na druhé straně a otevřená data využíváte? Připravujete projekt, aplikaci, či prototyp, který získá díky otevřeným datům na jedinečnosti: Registrujte se na historicky první veletrh otevřených dat Open Data Expo!

Nestaráme se o rodinné stříbro

Martin Wolf recenzuje ve Financial knihu The Public Wealth of Nations od Daga Dettera, ve které autoři upozorňují, že veřejná aktiva – firmy, budovy a jiný majetek – jsou nevyužitým a málo sledovaným koutem veřejných financí.

What is not measured does not count. This is dramatically true in discussion of the public sector. A few numbers — the annual financial deficit and the stock of debt — dominate the debate. The result is chronic mismanagement. The current UK debate, for example, largely ignores assets and makes little distinction between current and capital spending. The present focus also ignores many liabilities and pays little attention to management of assets.

A často nás trápí nejen nevyužité veřejné statky, ale ty soukromé – nedávno mě zaujal web Prázdné domy.

Aby vás někdo poslouchal

Britská Alliance for Useful Evidence dala dohromady evidence-based průvodce o tom, jak nejlépe podat vaši evidence tak, aby došla využití.](http://www.alliance4usefulevidence.org/publication/using-evidence-what-works-april-2016/). Shrnutí na blogu centra What Works Wellbeing

Jak jsou na tom What Works Centres

aneb jde to:

 “Previously, evidence was not widely used in education. It was largely a tradition of fads and fashions. We very quickly determined the organisation’s focus would be how to supply evidence to enable better decisions, rather than write guidance and use compliance to make people follow it,” Collins says. He adds that the EEF has made “a big push to make sure we present evidence in a way that is accessible to people”. shrnutí

Designové služby

Zpráva o evropském projektu SPIDER: pečlivěji a více strukturovaně než  většina předešlých publikací o designu ve veřejných službách a sociálních inovacích rozebírá design služeb na příkladech případových studií.

Z projektu vypadl i toolkit.

 

Weboví mágové britské vlády, kteří postavili na nohy GOV.UK, vysvětlují design služeb

Dobré služby jsou slovesa, špatné služby jsou podstatná jména.

 Imagine walking into crowded room and trying to find a doctor, and only once you’ve learned her name can you ask her to help you. That’s how using a lot of  government services works.

Ale možná je to v praxi [hlavně archeologie](https://twitter.com/Emilyishness/status/722059035894222848)CgVEvqUWsAApwJC

Jak nabírat a motivovat zaměstnance ve veřejné sféře

…aneb co všechno se ví o tom, co motivuje zaměstnance veřejných institucí a jaké způsoby výběru lidí vedou k dobrým výsledkům. Založeno především na studiích z rozvojových zemí – studie je souhrnem literatury z dílny expertů na MIT.

 

2016-05-18-1463605618-8961585-Picture1

Dobré čtení: inovace, data, mzdy

Big data, transparentnost, big transparentnost, big problem?

Nové poznatky o některých nečekaných a nežádoucích účincích transparentnosti: když v Norsku zveřejnili veškerá daňová přiznání, rozšířila se mezera mezi životní spokojeností bohatých a chudých a změnily se preference lidí ohledně přerozdělování.

Když americké neziskové médium ProPublica zveřejnilo  data o tom, jaké léky předepisují někteří lékaři, někteří si podle dat vybírali lékaře, když potřebovali předepsal návykové léky.

Těžko říct, jestli se týká i transparentnějšího vzduchu v hospodách a kavárnách…

Data o mzdách se mění a Český statistický úřad vysvětluje jak

…i když si nejsem jistý, jestli chápu, kde je problém. Každopádně kromě této kryptické zprávy ale najdete v květnovém časopise Statistika a my srozumitelné vysvětlení problematiky mzdové disparity, distribuce a diferenciace a text o geodatech od ČSÚ.

Data urvaná z řetězu

A potřeba factcheckingu = rozhovor se zakladatelem FullFact, nejvýznamnější britské factcheckingové organizaci, která má před referendem o vystoupení Británie z EU plné ruce práce.

  „Stop swallowing bullshit from lobbyists,“ he says. „It is about time government pushed back hard on well meaning and well funded organisations pushing particular agendas. There ought to be a standard people are held to and if you can’t hack it you shouldn’t be listened to on factual questions.“

Na to konto nedávno Tim Harford ve Financial Times o statistickém bullshitu

Statistical bullshit is a special case of bullshit in general, and it appears to be on the rise. This is partly because social media — a natural vector for statements made purely for effect — are also on the rise. On Instagram and Twitter we like to share attention-grabbing graphics, surprising headlines and figures that resonate with how we already see the world. Unfortunately, very few claims are eye-catching, surprising or emotionally resonant because they are true and fair. Statistical bullshit spreads easily these days; all it takes is a click.

Jak se nespálit s velkými daty

…aneb pozor, vidíme hlavně to, co hledáme, ale třeba pomůže nástroj PolicyCompass.

Inovace veřejné, přeceňované, organizované

Deset inovací ve vládnutí – a kde na křivce přehnaných očekávání je najdete (Huffington Post)

2016-05-18-1463605618-8961585-Picture1

Jak fungují státní instituce zaměřené na podporu inovací?

Odpovídá nový paper od Nesta.

Jak vypadá inovace ve velkém infrastrukturním projektu

popisují experti McKinsey na příkladu nové londýnské podzemní linky Crossrail.

A podle čeho se řídit, když chcete otevřeně inovovat?

Tedy otevřeně napříč hranicemi mezi veřejnou správou, byznysem a vědou? Časopis Nature nabízí 12 principů.

…ale možná je důležitější udržovat než inovovat?

…ptá se esej v online časopise Aeon.

Jak se bavit se zaměstnanci

ukazuje šéf britské veřejné správy na blogu, ve kterém popisuje plány na letošní sadu konferencí Civil Service World, na kterých se státní služba chlubí tím nejlepším, co umí, a zamýšlí nad svým fungováním.

… inovovat při tom pracovní prostředí

v případových studiích Eurofound.

Jak různě může vypadat učení se ve státní správě

…ukazuje blogpost na webu britské státní služby.

Statecrafting

Holandské špičky akademického oboru veřejná správa se zamýšlejí nad stavem svého klanu

 

busy

Dobré čtení na zchladlé jarní večery

Plán versus iterace, ideologie versus učení se z omylů, hierarchie versus důvěra, psaní paragrafů versus veřejná politika jako produkt.

Iterovat, adaptovat

Online kurz Problem-driven iterative adaptation.

Jde o přístup, o kterém jsem tu už vícekrát psal, naposledy před pár týdny.

Přístup se dostal i do nové sbírky textů OECD na téma governance určené pro rozvojové praktiky. Zdá se, že OECD v oblasti governance prochází něčím podobným, čím před pár lety prošla Světová banka – tedy hlubší promýšlení vlastního přístupu k problematice vládnutí a částečné ustupování od důrazu na best practices (blog, zpráva Světové banky).

Nad užitečností RCTs jako „zlatého standartu“ učení se o tom co funguje uvažují v kontextu podpory růstu a malých a středních podniků i experti Innovation Growth Lab:

 One way to facilitate quick learning and get the right combination of components and parameters in place is to be more experimental in a wider sense than ‘just doing RCTs’. We could consider including some mechanisms in the intervention that inform the practitioners in real time, for example, about how well SMEs participating in the face-to-face skills-based programme absorb the concepts and material presented to them.

Na toto téma – dobrá praxe versus pokus, hierarchie versus místní řešení – též pár nedávných textů:

HBR: top down solutions like holacracy don’t work.

 In our view, there is something inherently contradictory about using authoritarian means to implement a management model aimed at enhancing self-determination. Nothing will sabotage the work of busting bureaucracy faster than an abrupt and ill-conceived move that creates organizational upheaval and unites opponents.

Bureaucracy didn’t burst forth fully formed 150 years ago. It emerged gradually as the product of relentless experimentation — and that’s how progressive organizations will chart a course to a post-bureaucratic future. Revolutionary goals, evolutionary steps — that’s the recipe.

How the US historically avoided the tyranny of experts

 In each of these cases narratives of “scientific” and “efficiency” and “rational” and “ordered” and “modern” were used to justify placing ever greater power into the hands of centralized organizations. But these organizations had to struggle against counter-claims of people and grass-roots movements and local politics who knew they were losing power.

Why trust beats hierarchy

 Big organisations are full of isolated cells. We call them departments, arms-length bodies, units, professions, teams. At the moment, the best leaders should feel like they’re spending almost all their time scaling these walls. Not a minute of it is wasted. We need them to climb faster than the people building the walls.

 Sometimes trust is misplaced. But if an organisation starts from the assumption it’ll be screwed over, even the best leaders will be scuppered from the start.

Payment by results: proč to všichni chtějí, když to nefunguje?

Trend „já [stát] vám [nevládkám a firmám poskytujícícím mým jménem veřejné služby] zaplatím za výsledky, ne za vstupy“ začal v britské veřejné správě, hlavně v zapeklitých oblastech typu probace, a zanedlouho se rozšířit do oblasti mezinárodního rozvoje. Narozdíl od domácích politik, kde se úspěchy najdou, není v rozvoji vyzkoušený, přesto ale velmi populární mezi donory. Duncan Green se ptá proč tomu tak je.

A do třetice z přihrádky „trendy přístupy“: positive deviance

Starší text, který mě zkrátka zaujal, protože mi otevřel celou jednu neznámou místnost v budově přístupů k vyhledávání funkčních řešení společenských problémů.

Experimenty, pokolikáté už

Celkem jasnozřivě (když vezmeme v potaz čerstvě vypuštěné heslo jedné strany debaty o inkluzi ve znění „na dětech se netestuje“ ) napsal před pár dny Michal Kašpárek užitečnou úvahu nad rétorikou „sociálních experimentů“ v české veřejné debatě.

Kašpárek argumentuje, že experimentů je u nás málo, nikoli moc. Navíc ale nejde jen o kvantitu experimentů, ale i o jejich náklady a o chuť do nich investovat, jak vysvětluje text v online žurnálu The Long & Short britské inovační nadace Nesta.

  If you’re serious about basing policy on evidence, how much are you prepared to spend on research, and how long are you prepared to wait for the answers?

Neortodoxní přístupy ke tvorbě politik

Když se budete zajímat nejen o to, co mají veřejné instituce dělat (tady odpověď mohou najít experimenty zmiňované výše), ale jak, narazíte v kategorii nové trendy na pokusy o přebírání postupů z oblasti vývoje softwaru – viz text 10 things policy can learn from product a nebo z designu a participativních přístupů. Obojí se hodně odrážíb v britském tažení za open policy making, které se před pár týdny zhmotnilo v celý open policy making toolkit.

Jak „chudí“ skutečně jsme?

Na téma chudoby sice chystám zvlášť sbírku tipů na zdroje, ale protože mi to trvá, dovolím si za čerstva zahrnout video a slidy ze skvělé přednášky Daniela Prokopa před pár týdny v DOXu – kdyby byla anglicky, mohla by se jmenovat „the measures and mismeasures of poverty.“

 

Autor úvodního obrázku bohužel neznámý, zdroj zde.

 

 

 

No-control-group

„Hurá, kauzalita!“

Těm, koho čtení o debatách kolem randomizace a experimentování ve veřejných politikách inspirovalo k hlubšímu přemýšlení o povaze vědění o lidském konání, vřele doporučuju text kamaráda Járy Mazáka, který z něj vypadl o dlouhém jarním večeru v Oslu – tuším, že mezi rozjímáním o process tracingu:

 RICHARD FEYNMAN ÚDAJNĚ PROHLÁSIL, ŽE FILOSOFIE VĚDY JE VĚDCŮM ASI TAK UŽITEČNÁ JAKO ORNITOLOGIE PTÁKŮM. Filosof vědy by se tím nemusel příliš trápit, stejně jako se ornitolog netrápí tím, co si o jeho práci myslí ptáci. Z pozice praktikujícího společenského vědce mě však ta propast mezi filosofií vědy a každodenní vědeckou praxí přece jen trochu trápí. Sepsal jsem proto, které koncepty a myšlenky se mi osvědčily jako dostatečně konkrétní a praktické, aby dokázaly zasahovat přímo moji práci. Na pozadí svých úvah neskromně formuluji několik doporučení.

Celý text je na webu katedry sociologie FF UK. Navzdory nadpisu je text navýsost praktický, pokud si lámete hlavu s tím, jak zjistit, jestli A skutečně způsobilo B.